Jak se člověk může stát bezdomovcem

Pamatuji se zcela přesně, že jsem kdysi v mládí přemýšlela o tom, proč mají někteří lidé smůlu a nemají kde bydlet a proč já mám to štěstí, že mám všechno co potřebuji. Během let jsem přišla na to, že u mě vždy bylo na prvním místě zaplatit nájem a a všechny poplatky spojené s bydlením. Stejně tak to měli v sobě zakódované mí rodiče a i rodiče mého manžela. Takže jsem si začala myslet, že bezdomovcem se člověk stane pouze v tom případě, když je nespolehlivý a peníze na nájem utratí za jiné věci, třeba za kožich :-) I takové případy se v Neratovicích našly už za vlády komunistů.

V červnu roku 2007 jsem si vyzkoušela, jak se cítí člověk, který se nemůže dostat domů a musí přespat někde venku. Jela jsem do vedlejšího města něco zařídit a dost jsem se zdržela, protože jeden blízký člověk si potřeboval popovídat. Vrátila jsem do Neratovic až kolem půlnoci a když jsem chtěla jít domů, zjistila jsem, že nemám klíče od domova. Byla jsem klidná, protože jsem věděla, že dcera je doma a může mi otevřít. Zvonila jsem na ni několikrát a pak jsem zkoušela volat i na mobil, ale nikdo se neozval. Náš pejsek byl zrovna v té době se starší dcerou v Praze a tak nedělal obvyklý rámus. Mladší dcera prostě spala tak tvrdě, že jsem ji ani zvoněním ani mobilem nevzbudila. Bylo asi půl jedné a já jsem řešila, co budu dělat. Měla jsem několik možností, ale budit kamarádky se mi moc nechtělo, v autě se mi také spát nechtělo – neměla jsem tam žádnou deku. Kromě toho jsem ráno měla jet do Písku na sraz se spolužáky, takže jsem se vyspat potřebovala, abych mohla řídit auto. Naštěstí jsem měla klíče od obchodu a tak jsem se nakonec rozhodla, že přespím v obchodě na zemi. Ustlala jsem si polstrováním z křesla, pod hlavu jsem si dala polštářek a zakryla se koberečkem. Byla to docela dobrá zkušenost. Před usnutím jsem ještě dceři poslala sms, ať mě ráno prozvoní až se vzbudí:-). Pak jsem se smíšenými pocity usnula a spala sice nepohodlně, ale spala až do rána. Ráno jsem do bytu již dostala a tak jsem se vysprchovala, najedla a jela do Písku. Dlouhou dobu jsem to dávala k lepšímu, jak jsem se na jednu noc stala bezdomovcem.:-) Nyní chápu souvislost.

Další můj předsudek týkající se nezaměstnaných a bezdomovců byl donedávna ten, že jsem vždy hlásala a věřila, že kdo chce pracovat, tak si práci vždy najde. I když jsem připouštěla, že mohou existovat výjimky, dokud jsem si to nezažila na vlastní kůži, nebrala jsem je příliš v potaz. Nyní vím, že se to opravdu může stát komukoli z nás, a proto bychom těmto lidem měli pomáhat, aby se mohli navrátit do důstojného života, ovšem pouze v tom případě, že to sami chtějí..

Po celý rok 2008 jsem zažívala ve svém životě takové situace, které bránily tomu, abych byla schopná vydělávat dostatek peněz na pokrytí potřeb mé domácnosti a mé firmy. Pracovala jsem předchozí dva roky v dost velkém osobním nasazení v jedné firmě. Byla jsem moc ráda, že jsem dostala tuto příležitost, protože jsme se právě s manželem rozešli a já tak měla možnost vydělat peníze na všechny nutné náklady a mohla jsem tak udržet svůj obchod, kde jsem cítila, že je moje budoucnost. Pracovala jsem zároveň ve svém obchodě a poradně a tak jsem ty dva roky pracovala 12-13 hodin denně. Výsledek se dostavil v podobě přepracování a zhroucení v okamžiku, kdy jsem přijala velkou zodpovědnost v té firmě. Zároveň jsem ale viděla, jak moje vlastní aktivity upadají, protože jsem už na ně neměla dost energie, všechnu jsem nechávala v zaměstnání. Do obchodu jsem nakonec chodila hlavně odpočívat, abych ustála ten neustálý stres a boj o energii v zaměstnání. V tom okamžiku jsem si uvědomila, že jdu proti sobě a že se mám rychle vzpamatovat nebo to nepřežiju. Po dlouhém uvažování jsem dala výpověď s vírou, že jsem schopná a pracovitá a můžu se uživit sama. Poslední dva měsíce byly pro mě dost velké galeje, ale přesto jsem se ještě uvolila pracovat doma, abych se nezúčastňovala toho neustálého stresu a měja alespoň nějakou jistotu. Pracovala jsem za méně peněz, protože už jsem neseděla ve firmě a „nemusela“ řešit provozní problémy. V té době jsem opět vrátila k józe. Při každodenním cvičení mi toho také ještě hodně došlo, a tak jsme se s konečnou platností rozešli na konci března. Celé ty tři první měsíce roku 2008 jsem cítila tak velkou únavu, skoro jako když jsem měla přemnožený EB-virus před 10 lety. Více jsem spala, budila jsem se přirozeně bez budíku, chodila si odpočinout po obědě třeba i na 2 hodiny, když to bylo nutné. Postupem času jsem cítila, že je to lepší a asi tak po půl roce už jsem nepotřebovala chodit spát po obědě. V mém obchodě to také bylo znát, že již mám víc energie.

Pak v dubnu umřela moje maminka a ačkoli vím, že její duše žije dál, stejně jsem si prošla obdobím velkého smutku a další únavy spojení s jejím postupným uvolňováním a odpojováním. Tahle událost měla velký vliv na celý můj další život a především to byla vysoká škola o životní energii – prožila jsem si hodně situací spojených s odpojením od Země a tudíž i od svého ženského principu. Všechny tyto události měly ten dopad, že jsem přišla o všechny svoje peníze a o možnost pokračovat dál ve svém podnikání. Zažila jsem si na vlastní kůži tu bezmoc, kdy již nemůžete svůj život nijak moc ovlivnit, jste na tzv. šikmé ploše a sjíždíte hlouběji a hlouběji. Dostala jsem několikrát do situace, kdy jsem neměla na zaplacení nájmu a poplatků spojených s bydlením. Dostala jsem se do situace, že mi hrozilo odpojení elektřiny pro nezaplacené zálohy. Kolikrát jsem byla zoufalá, protože jsem nedokázala tu pro mě dosud neznámou situaci řešit a nedokázala jsem nikoho požádat o pomoc – celý život jsem si vždy stačila „sama“. Dostala jsem několikrát do tak „bezvýchodné“ situace, že jsem opravdu na několik vteřin přemýšlela o sebevraždě. Naštěstí mi moji andělé strážní vždy připomněli, že jsem bojovník a že existuje lepší řešení. Naučila jsem se požádat o pomoc svoje sourozence a vedlejším efektem bylo, že se naše vztahy zlepšily minimálně o 100%. Pro ně jsem byla do té doby nedostižným vzorem dokonalosti a v okamžiku kdy jsem byla slabá, zjistili, že jsem úplně normální člověk s problémy. Dalším vedlejším efektem bylo, že nyní dokážu pochopit lidi, kteří již nemají sílu jít dál svým životem a tu sebevraždu spáchají. Opravdu každý z nás se do takové situace může dostat, a tak je dobré vzdát se jakéhokoli odsuzování.

V této době jsem se také seznámila s několika místními bezdomovci. Najednou si oblíbili lavičku před mým obchodem. Cítila jsem, že mi tím brání v příchodu zákazníků, protože se všichni snažili se jim vyhnout obloukem a také jsem ale věděla, že je nemůžu vyhnat, že se tam chodí nabíjet pod břízu a také energií z mého obchodu ( láskou). Byla to pro mě dost bezvýchodná situace. Stála jsem ve dveřích a koukala na ně, jak se tam sprostě baví nahlas a odhazují odpadky na trávník a vůbec se nějakým takovým způsobem snaží přitáhnout moji pozornost. Věděli, že na ně koukám a že mám zlost, ale nevěnovali tomu sebemenší pozornost. .

Postupně jsem si začala uvědomovat, že ti bezdomovci, kteří neustále táboří před mým obchodem ode mne očekávají pomoc a ne tu, že si je vezmu domů a dám jim najíst, ale tu, že jim poradím a pošlu je tam, kde jim mohou opravdu pomoci. Cítila jsem, že nechci, aby byli na mě závislí, ale přesto jsem jim chtěla nějak účinně pomoci. Nejdříve jsem je poslala na sociální odbor MÚ, věnovala jsem jim oblečení a starší ručníky, párkrát jsem jim přinesla teplý oběd. Vždy byli velmi rádi a velmi vděční. Cítila jsem zároveň, že tudy cesta nevede, protože se o ně takto nemůžu starat stále, že je potřeba najít jiné řešení. Takže jsem začala zjišťovat, co lze pro ně udělat. Hledala jsem na internetu charitativní organizace, které se o bezodomovce starají. Ozvali se nakonec pouze z Arcidiecézní charity v Praze a tam jsem se domluvila na možnosti ubytování. Bylo jim nabídnuto ubytování v noclehárně za 30 Kč/noc, pomoc při získání dokladů o které přišli, pomoc při hledání práce. Podmínkou byla pouze ochota pracovat a chodit do ubytovny ve střízlivém stavu. Oba mí přátelé se rozhodli, že se mnou do Prahy pojedou a domluvili jsme se na určitý datum a hodinu, kdy se sejdeme a já je odvezu. Na sraz ale nikdo z nich nepřišel, ačkoli jsem měla vše připraveno a byla jsem přichystaná do Prahy opravdu jet. Bezdomovci zmizeli a nikde jsem je nenašla. Až po čase jsem je opět potkala a došlo mi, že oni vlastně tu svou situaci takto řešit nechtějí.

Nakonec jsem získala nějaké informace o obou. Oba dva měli problém se svými rodiči, hlavně se svými matkami. Jeden z nich byl na své matce závislý a dával jí téměř všechny vydělané peníze. Chodil jen do práce a do hospody., ale prý se neopíjel. Po smrti matky ho jeho vlastní otec vyhnal z domova. Vypadá to na to, že nahrazoval matce partnera energeticky, proto na něj otec žárlil, a kromě toho soupeřil se sourozenci o matčinu přízeň, protože ti na něho také zanevřeli. Měl i nějaké partnerky ale všechny ho nakonec vyhnaly, přestože je živil a peníze do domácnosti přinášel. Také se několikrát dostal do vězení a v době, kdy jsme se setkali, měl zakázán pobyt v Praze. Řekl mi, že když se vrátil domů z výkonu trestu, nenašel doma svoje osobní věci ( oblečení, kytaru a televizi, kterou si prý koupil za vlastní vydělané peníze) To všechno mě vede k přesvědčení, že měl značně narušený vztah k Zemi po odchodu své matky, že mu chybí spojení se Zemí. Nedokáže se o sebe postarat, těžce vydělává peníze a lehce o majetek přichází, nedokáže si ho udržet. Za tu dobu co přebýval před mým obchodem, byl jednou okraden (přišel o všechny svoje věci včetně dokladů) a jednou zmlácen. Příliš mu nezáleží na životě, ztratil víru a naději, že by se to mohlo zlepšit. Také je velmi důvěřivý a neumí se spoléhat na sebe a svůj rozum. Je ochoten půl roku věřit, že mu někdo dá práci i s ubytováním. Nebo trpí chorobnou lhavostí a lže sám sobě i svému okolí, aby mu dalo pokoj. Není schopen vidět a ani slyšet realitu, svým způsobem je mu to jedno, otupuje smysly alkoholem, který popíjí od rána do večera ( nejlevnější červené víno).
Kromě toho měl velký nesoulad v příjmu a výdeji své životní energie. Toto narušení vzniklo někdy v jeho dětství a nebo, což je velmi pravděpodobné, během prenatálního vývoje v děloze u své maminky.
Proto mohl být energeticky závislý na své matce a za svou závislost platit penězi. Tak se snažil svůj dluh vyrovnat. Pravděpodobně tato peněžní kompenzace stačila mamince, protože si uvědomovala svou zodpovědnost a nebo příčiny, které nedokázala ovlivnit, ale určitě nestačila jeho partnerkám. Proto nakonec skončil na ulici bez přístřeší.

Ten druhý byl soudně vystěhován z matčina bytu na její popud. Dozvěděla jsem se, že údajně doma kradl, ale mně to nikdy nepřiznal. Dodnes nepochopil, proč byl z domova vyhnán beze všech svých věcí. Pravděpodobně to klade za vinu matce a tudíž nevěří ženám a také mu chybí spojení se Zemí. I on byl okraden a několikrát tvrdě napaden. Mám pocit, že nikdy pořádně nepracoval a aby nemohl pracovat, způsobil si nemoc – má oteklé nohy a špatně chodí a nebo obráceně, nejdřív onemocněl z důvodu špatných vztahů s rodiči a pak nemohl pracovat. Také není schopen se postarat sám o sebe. Nikdo se ale takový nenarodí, je docela možné, že byl v rodině zneužíván, a proto se nemohl učit, nic naučit a ani pořádně pracovat. Chová se jako typická oběť, ale vcelku není schopen ani jak se zdá ochoten pro svou záchranu udělat něco smysluplného. Vypadá to, že přišel zachránit svou matku, také jí nahradil partnera až na to, že ona mu vzala tolik životní energie, že nebyl schopen vůbec žít žádný svůj život.

V této době také jeden místní bezdomovec byl zavražděn. Člověk by si mohl říci, proč, z jakého důvodu, vždyť neměl co ztratit. Jednou jsem ho viděla a pak jsem se dozvěděla, že by hodně nemocný, měl od křečí zkroucené ruce, měl v sobě opravdu velké napětí a strach a tímto svým strachem si přivolal své vrahy. Je velmi jednoduché někoho dostat do tak velkého pocitu strachu, tím, že mu odepřeme náklonnost, lásku, sebereme  jeho sebevědomí, připravíme o práci, majetek a jeho práva. Neviditelní viníci a jejich manipulační metody bývají mnohem horší, a přesto jsou to právě oni, kteří ukazují prstem a soudí. Uvědomte si, že když ukazujete na někoho prstem, tak tři  vaše vlastní prsty ukazují zpět na vás. Ten kdo obviňuje, je sám viníkem. Ti, kteří byli dlouho okrádáni, se mohou stát zloději - třeba i tím, že začnou zneužívat lidi kolem sebe a nebo systém záchranné sociální sítě....

Takže nyní už vím, jak se kdokoli z nás může stát bezodomovcem – z pocitu nedostatku mateřské lásky, z nedostatku ženské = zemské energie, odtržením od zdroje této energie. Také tím, že myslíme více na ostatní než na sebe, že vydáváme hodné svého majetku směrem k jiným a nám pak nezbývá pro sebe. Tím, že se nemáme rádi, odmítáme svoje tělo a neumíme rozeznat co je pro nás dobré a co už ne. Společným znakem všech případů, které jsem měla možnost takto poznat byl opravdu velký nedostatek ženské energie, který všichni vyrovnávali popíjením alkoholu ( který má ženskou energii). To ale není řešení, protože se posléze na alkoholu stávají závislými a možnosti řešení jejich životní situace se velmi zužují.

Bezdomovcem se můžeme stát také v případě, že neumíme přijmout vesmírnou energii skrze přijetí svého biologického otce a také v případě, že máme v sobě příliš mnoho traumat ze svého dětství, která nás blokují v našem centru a pak nám chybí spojení. Máme málo nápadů a nedokážeme se orientovat správně ve světě a v tom, co nám nabízí. Pokud nám chybí spojení s otcem, pak jsme slabí a neumíme říci ne ve správnou dobu a na správných místech. Můžeme se dostat do situací, kdy pak říkáme NE na všechny nabídky, protože naše zkušenosti z minulosti byly vždy negativní, Můžeme mít najednou pocit, že nic nefunguje, že nic nemá cenu, že nemá cenu se jakkoli snažit, protože výsledky jsou vždy nanic. Protože v sobě máme heslo : "Jen blbec udělá stejnou chybu dvakrát", snažíme se svoje chyby již nikdy neopakovat, a třeba se tím připravíme o správnou příležitost. Možná by bylo lepší přijmout to, že jsme ti blbci, kteří potřebujeme něco zopakovat, ale s jiným koncem.

Bezdomovcem se můžeme stát i případě, že nám chybí životní energie, v důsledku našich traumatických zážitků z dětství a nebo z prenatálního vývoje, kdy nám opravdu mnohdy šlo o život.  Mohli jsme zažít snahu maminky o potrat, nějakou nemoc, podvýživu, pocity z myšlenek o sebevraždě, jedovaté prostředí ( vzduch, voda, potraviny). Můžeme mít hluboko v sobě obrovský pocit strachu z toho, že si nezasloužíme žít, že nejsme dost dobří. Pak se stáváme snadno manipulovatelnými, stáváme se lovnou zvěří a žijeme ve světě, kde platí zákon silnějšího, ve světě loupežníků, kteří chtějí naše peníze nebo náš život ( = naši životní energii), v horším případě chtějí obojí.

Bezdomovcem se stáváme všichni v době, kdy opouštíme  bezpečí maminčiny dělohy, pokud jsme od ní násilně odtržení v porodnici tím, že nás odvezou na jiné místo.  Bezdomovcem se stávají děti rodiči nechtěné, opuštěné, odvržené, děti které žijí v dětstkých domovech.  Bezdomovcem se můžeme stát pokud naši rodiče předčasně zemřou a my nemáme kam jít. Bezdomovcem se na chvíli můžeme a nemusíme stát v okamžiku, kdy "vylétáme" z hnízda rodičů a nevíme kde a jak opět přistaneme a začneme nový život. Bezdomovcem se můžeme stát v okamžiku, kdy musíme odejít z domova, abychom uvolnili místo mladším sourozencům a nebo novému partneru  jednoho z rodičů. Bezdomovcem se můžeme stát v okamžiku, kdy se naše vlastní rodina rozpadne a není žádná naděje na to, že by mohla být obnovena. Bezdomovcem se může stát člověk, který musí opustit svůj dosavadní domov a odejít daleko  od všech svých blízkých. Bezdomovcem se může stát starý člověk, který je nucen jít do nemocnice a nebo do domava důchodců. Bezdomovcem se může cítit být každý, kdo se nesžil se životem na Zemi, cítí se tu být cizincem, a proto mnohdy volí raději sebevraždu, aby mohl jít za Láskou, za skutečnou bezpodmínečnou láskou, zpět do svého pravého domova, kde je všechno to, co opravdu potřebuje.

A takto jsem dostala odpověď na otázku, kterou jsem si kladla už kdysi, když jsem byla ještě malá holka. Nyní vím, že příčiny mohou být mnohdy ještě hlubší než se nám může na první pohled zdát a řešení zdaleka není tak jednoduché. Ne všichni v určité části života mohou pracovat, mohou mít tak málo životní energie. Když přijde někdo o všechny peníze, které měl, tak je opravdu velmi bezbranný a někdy se pak může stát i násilníkem, protože nemůže najít jinou možnost, jak si opatřit jídlo a pití a jiné věci, které potřebuje ke svému přežití.

Proto dnes už také vím, že bezdomovci potřebují především vhodnou formu psychoterapie, pomoc materiální a finanční. Oni nejvíc z nás všech potřebují nalézt sami sebe, najít svou lidskou důstojnost a dostat možnost. začít znovu. A nejen oni. Je dobře, že v naší republice existuje záchranná sociální síť, otázka je, zda a jak je skutečně účinná právě pro ty nejpotřebnější.

Bezdomovectví se může projevit tím, že opravdu ztratíme všechno pohodlí domova a doslova i střechu nad hlavou- tak skončíme na úplném dnu společnosti. Naše zkušenosti se ztrátou domova v jakémkoli období našeho života a v jakékoli formě můžou ale mít i úplně jiný projev a následky a to naše maximální potřeba si domov zabezpečit všemi možnými cestami- pojistkami, finančním zabezpečením – mnohdy i na úkor jiných lidí, válkami o zdroje energie, přírodního bohatství, o území.......

Možná že právě velká nerovnováha v obou směrech v oblasti financí v celém světě je jen projevem toho, že jsme se kdysi alespoň na chvíli cítili být těmi odvrženými, vypuzenými a nenáviděnými bezdomovci. Možná právě proto máme potřebu mezi sebou neustále bojovat o majetek a peníze pro zabezpečení své osoby a své vlastní rodiny. Zkusme se zamyslet nad tím, proč máme takovou potřebu mít potřebu jistoty, velkou peněžní zásobu, velký majetek..... Není příčinou právě nějaké naše trauma z dětství, kdy jsme byli „vyhnáni“ z našeho domova???

Bezdomovci se můžeme stát my všichni, kteří žijeme na planetě Zemi, pokud svůj domov zdevastujeme, vybydlíme, zničíme jen proto, že jsme ztratili pudy sebezáchovy. Myslíte si, například, že je možné zachovat život na Zemi bez včel, čmeláků, motýlů a ptáků a  dalších živých organismů? Já si myslím, že ne, protože  pilné včeličky a spol. zajišťují neúnavně každý rok to, že máme všichni co jíst. Bez jejich pilné a neúnavné práce by žádná rostlina nebyla opylena, bez opylení by nic nedozrálo, bez opylení by nebyla žádná semínka pro příští rostlinky, žádné plody, žádné poraviny....................... Co z toho vyplývá???

 Naštěstí je kolem nás spousta andělů
- našich lidských, zvířecích a i jiných přátel. :o)))

Je jen potřeba se správně dívat, poslouchat a cítit,
a pak informace vyhodnotit a najít cestu.

A s pomocí opravdových přátel 
můžeme svůj domov
obnovit, vyléčit, vyčistit
a moci zůstat a nebo se vrátit.

Já vím, že společně to dokážeme
AMEN