Očista prostoru

Já jsem celoživotní "čistička" a tak můžu říci, že téměř vše lze vyčistit jak fyzikálně tak energeticky.Vzhledem k tomu, že mám docela velké zkušenosti s čištěním prostoru z hlediska energií, chtěla bych se o ně s vámi všemi podělit, abyste se vyhnuli případným potížím. Po celý život, jak jsem zjistila, kamkoli jsem přišla, nejdříve jsem si musela uklidit a vyčistit prostor. Když jsem ten daný prostor vyčistila, život mě přesunul jinam a vše se opakovalo ( jak v práci tak doma).

Moje první rozsáhlejší zkušenost s energetickým čištěním prostoru nastala po rozvodu, kdy jsem já s dětmi zůstala bydlet v bytě obývaném společně 15 let. Podotýkám, že když jsme se nastěhovali, byl to úplně nově postavený byt bez předešlých nájemníků. Posledních 5 let manželství bylo již u nás v rodině dost velké dusno a to vše se uložilo do stěn, nábytku, lůžkovin. To jsem ale tenkrát nevěděla ani netušila. Přišla jsem si na všechno úplně "náhodou" a postupně. A protože mám dlouhé vedení a vše mi dochází až s odstupem času, můžu si být jistá, že jsem si to nevytvořila ve své mysli.
Životní energii zkoumám od roku 1998. Samozřejmě rozvod a následné události byly velkou energetickou očistou pro všechny členy naší domácnosti, tudíž i našeho pejska. Ze všeho nejdříve jsme si vymalovaly barevně kuchyni, protože to  v té době nejvíce potřebovala. Všichni kdo k nám chodili na návštěvu, okamžitě cítili, že se tam cítí mnohem lépe. Samozřejmě i my tři (děvčata :-)) s pejskem. V dalším roce jsem došla k závěru, že bude potřeba oškrábat všechny malby a znovu barevně vymalovat. Udělaly jsme to a zaznamenaly jsme, že nejhůře se nám pracovalo v bývalé ložnici, ačkoli tam bylo nejméně vrstev. Bylo tam však hodně traumatické energie uložené ve stěnách. Projevovalo se to tak, že jsme musely často odpočívat a také nám tento pokoj ač rozměrem nejmenší, trval oškrábat nejdéle. Po skončení, jsme byly doslova "vycucané". Nicméně po vymalování  a vykouření bylinkami se pokoj  krásně vyčistil. Při malování jsme samozřejmě musely hýbat nábytkem a vlastně došlo k celkovému přestavění nábytku, vyhození nepoužitelných kusů včetně skoro nového, ale znečištěného a nevyčistitelného koberce a vůbec i probírce starších a již nepotřebných věcí. Podotýkám, že jsem nikdy nekupila věci a 2 x do roka jsem je probírala a posílala dál, buď jsem je někomu darovala a nebo nechala ležet u popelnic, kde si ty věci rozebrali jiní. Nicméně toho bylo stále ještě dost :-).

 V dalším roce jsem došla k tak velké citlivosti, že jsem cítila, že naše peřiny ( péřové deky z výbavy) jsou též zamořené traumatickými energiemi a že najednou pod nimi nemůžu spát- byla jsem z toho dost unavená. Nejdříve jsem si myslela, že je budu muset vyhodit a nejlépe spálit. Ale pak jsem si řekla, že před vyhozením můžu ještě něco zkusit. Zrovna v té době byl měsíc ve vhodném postavení a tak jsem si řekla, že je zkusím vyprat a usušit na slunci. Pokud zplesnivějí vyhodím je. Takže jsem je vyprala při ubývajícím měsíci ve vodním znamení a sušila na slunci též v ubývajícím znamení ohně na balkoně. Ty peřiny jsem totiž dostala ještě od své vlastní babičky, která to peří vlastnoručně škubala svým husám a vlastnoručně ho drala, takže jsem k nim měla citový vztah. Uvědomila jsem si také, že v těch peřinách je  uloženo i trauma těch husí, a proto jsem i je žádala o odpuštění jejich utrpení. Peřiny krásně uschly, a tak jsem je ještě celý měsíc větrala za příhodného počasí venku ve vzdušných znameních. Mezitím jsem měla peřiny naskládané na podlaze  a vykuřovala jsem je bylinkami ( maří list balšámový a šalvěj nasucho v aromalampě). Zároveň jsem prováděla i duchovní očistu motlitbou. A ten rituál s bylinkami a žádostí o odpuštění je opravdu nutný, zkusila jsem spát i pod jen vypranou a usušenou peřinou a nebylo to úplně ono.

Nyní pod nimi opět spokojeně spím a jsem moc ráda, že se mi podařilo je zachránit. Protože peří, ačkoli ho získáváme tím, že okrádáme husy o jejich ochranu, je zatím nejlepší tepelnou izolací a také jej lze několikrát vyčistit a proto užívat velmi dlouho. A tak snad to trauma husí je vykoupeno dlouholetým využitím peří v našich lůžkovinách.

Když v roce 2008 zemřela moje maminka, moje sestra zůstala bydlet v tom bytě. Cítila jsem potřebu její pokoj vyčistit a tak jsme se do očisty pustily ihned po její smrti. Také jsme toho spoustu vyhodily, celý pokoj vydesinfikovaly, vše vypraly a usušily na sluníčku. Nicméně jsme se zatím nedostaly k tomu, abychom oškrábaly a vymalovaly. Mám vcelku dobře vyvinutý čich a tak jsem ještě dlouho cítila "pach smrti". Proto jsme tam v tom pokoji zapalovaly svíčky a nikdo ho nepoužíval. Letos jsem  byla na návštěvě u sestry a musela jsem v tom pokoji přespat asi 2x. Svým čichem jsem již nic nebezpečného necítila, dokonce ten pokoj již krásně voní, a tak jsem šla spát beze strachu. Nicméně  se mi po těch dvou nocích dost přitížilo. Druhý den jsem skoro neměla sílu vstát z té postele (s novou matrací). Takže jsem opět zapálila svíčky a modlila se za očistu. Tak jsem si ověřila, že je opravdu nutné vše oškrábat, vymalovat, nábytek vystěhovat, přestavět, promodlit. Když jsem přijela domů, zjistila jsem že jsem do sebe "vcucla" emoce ( hlavně  velký celoživotní strach) svojí maminky ( která byla v té době již 9 měsíců po smrti) a teprve po několika motlitbách a asi půlhodinovém očistném pláči a za vydatné energetické pomoci mého pozemského anděla strážného, se mi ulevilo. Ale přece jen mi trvalo asi 14 dní, než jsem se vzpamatovala úplně. Maminka v tom pokoji zemřela.

Já jsem v sobě nosila hodně dlouho pocity viny z toho, že jsem u ní nebyla, v té době kdy umírala, že jsem jí nezavolala, přestože jsem si během toho dnes několikrát vzpomněla, že jsem jí neprojevila svou lásku, že jsem dala přednost své práci před tím abych se jela za maminkou podívat, že jsem ji tu nedokázala udržet déle, protože se ještě mohla těšit ze života.

Tyhle moje pocity viny tu duši mé maminky zdržely, zůstala tu se mnou. Zůstala se mnou v obchodě a zůstala tam v té době, kdy já jsem musela pod tlakem okolností obchod opustit. Duše mojí maminky zůstala se mnou a zažila se mnou spoustu věcí, které by jinak v tomto životě zažít nemohla. Moje maminka se mohla podívat na můj život mýma očima, mohla si opravit svůj názor na lidi a na jejich motivace a teprve potom mohla skutečně odejít. Trvalo to dva roky, co takhle se mnou maminka žila, a já jsem o tom nevěděla.

Asi se nyní ptáte, jak se to mohlo stát??? Jak se dá něco takového dokázat??? Já vidím prvotní příčinu v tom, že neproběhlo oficiální rozloučení - pohřeb. Bylo pouze spáleno a uloženo její tělo, ale rozloučení s její duší neproběhlo v kruhu rodiny. Každý z nás  se s maminkou a babičkou v jedné osobě rozloučil sám po svém. Ale já dnes vím, že tohle bylo především přání mé maminky, které vyslovil můj bratr a který na tom trval.

Teprve nedávno jsem si uvědomila, že se dívám na svět očima své maminky a že některé bloky, které jsem odhalila, byly její a ne moje. Protože mám kolem sebe spoustu strážných andělů, dostala jsem včas informace, které mi s konečnou platností pomohly dát mé mamince svobodu a já jsem opravdu cítila, jak její duše opustila moje tělo a přitom mě ještě na rozloučenou pohladila po hlavě. A také vím, že duše mojí maminky s konečnou platností opustila prostor mého bývalého obchodu, kde brzdila činnost mých nástupců. Ona mi ukázala, jak se může stát, že některé duše neodejde hned a zůstane zde uvězněná. Vím, že proběhla tichá mše: pomodlila jsem se a propustila maminku na svobodu, zapálila jsem vonnou svíčku a v dálce jsem pak uslyšela zvonit zvony. Pak se zvedl vítr, který pomohl vše vyčistit a vyrovnat. MAMINKO DĚKUJI!!!

 

Doufám, že tyto moje zkušenosti vám alespoň trochu napoví, co dělat, když se přestěhujete  někam, kde někdo zemřel a nebo vůbec kamkoli, protože nikdy nevíte, co se v tom prostoru dělo. A také nyní už víte, že správné rozloučení s našimi zemřelými je velmi důležité.

 Z tohoto pohledu by bylo dobré se podívat, jak se děje očista prostoru v nemocnicích, pokud tam nějaký pacient zemře. Podle mých dosavadních zkušeností a i z toho, co znám z doslechu, k žádné energetické očistě nedochází. Určitě je vše vpořádku z hlediska hygieny, ale v těch jemnějších úrovních mohou nastat anomálie, které pak dalším pacientům a lékařům mohou způsobovat problémy. Citlivější jedinci totiž mohou mít „vidiny“, které ale mohou mít reálný podklad ve zbytcích traumatických emocí předešlých pacientů nebo dokonce mohou cítit a nebo vidět zbloudilé duše zemřelých. Lékaři jsou tito lidé pokládáni mnohdy za blázny, které je potřeba tlumit léky. Nebo na některých pokojích může docházet k častějším úmrtím, právě proto, že nejsou dostatečně energeticky čisté. Pacienti zde mohou přicházek o zbytky své životní energie, kterou by určitě raději věnovali svému léčení. Kromě toho i práce lékařů a sester přichází vniveč.

 Proto by bylo dobré, především z hlediska tzv. minimální předběžné opatrnosti, kdyby v pokoji a nebo přímo u lůžka umírajícího a nebo vůbec těžkého pacienta mohla hořet svíčka. Výmluvy typu požární bezpečnosti by bylo možné odmítnout s tím, že již existují bezpečné svícny, například z halitu, které lidé kupují domů dětem jako bezpečné světlo. A pokud by někdo namítl, že je to další náklad pro naše zdravotnictví, možná ano, ale je také možné, že by takováhle drobnost dokázala ušetřit miliony jinde.

 Víte, není pravda to, že když něčemu nevěřím, tak to pro mě neexistuje. Ono to neznámé a mnohým z nás neviditelné působí, ať věříme či nevěříme. Dříve lidé věřili, že je Země placatá a ty, kteří tvrdili něco jiného, upalovali na hranicích. I věda dokáže nyní objasnit mnohem více než před 100 lety, a tak je docela možné, že za pár let bude možné měřit věrohodnými přístroji také zbytkové traumatické energie. V každém případě si myslím, že prevence je vždy levnější a bezpečnější. Ostatně již dnes je možné dokázat fotograficky, že kvalita vody se mění v závislosti na našich myšlenkách.